Tento obchod používá cookies, které jsou nutné pro plynulý proces nakupování a aby si obchod pamatoval vámi zvolené typy zobrazení výrobků v kategoriích.

Velká voda

Straší nás tím víc televize než naše hlava, viďte. Jen přináší více obav k naší mysli a naše myšlenky jsou jimi jedině více nasycené. Velká voda, povodně, strašák, který se dá pravidelně opakovat. Na jaře se jim strašíme kvůli sněhu a v létě kvůli přívalovým dešťům. Zatímco takového toho skutečného jarního tání ubývá a mohli bychom tak své obavy dát stranou automaticky. Letní bouřky nabývají na intenzitě i četnosti. Jak se s tím tedy vypořádat?

Není to jednoduché. To si nalhávat nesmíme. Ten, kdo to už zažil a ví, kolik práce nastane když voda opadne, i kdyby nic nestrhla, se bude chtít vody bát už navždy. Je to živel. Živly se nedají zkrotit, ačkoli si to často mnoho z nás myslí. Je jasné, že živel ve formě kapky, plamínku, výdechu či hrudky hlíny zkrotit dokážeme, ale čím více toho je, tím více ztrácíme nad ním kontrolu. Se živly si neradno zahrávat! Strašil by nás každý okolo, jemuž živel již něco nepříjemného provedl.

Respekt je sice součástí strachu, ale není z něj složený úplně celý. A proto bychom se respektu vzdávat neměli. Zvláště v případu živlů. I u vody. Mějme k ní respekt a naučme se s ní zacházet šetrně a s úctou. Není náhoda, že naše hýření vodou způsobuje jak voda hýří s námi. Pokusím se to nyní vysvětlit.

Voda kondenzuje v mracích. Ty se pak vlivem větru a teplot posunují, posléze padají. Padající mraky mají formu deště. Déšť padá na zem, kde se vsakuje půdy. Z té má postupně protékat až do skalních podloží. Ještě předtím však nasytí veškerou floru na Zemi. Veškerá voda, kterou flora nezachytí se propadá půdními kanálky až do skalních podloží. Tyto skalní podloží se plní vodou, až někde v kopci voda začne vyvěrat. Je tedy zřejmé, že je kopec v podzemí již vodou plně nasycen, jinak by voda nevyvěrala na jeho podložím řídkém vrcholu. To je chvíle, kdy se mění zásoba vody na pramen. Ten následuje jako potůček, po čase jako řeka. Potoky i řeky se spojují, až dotečou do moře, kde se voda odpaří a celý proces se tak neustále, právě teď opakuje, všechny kroky naráz.
Když přijde člověk, nastává změna. Déšť do betonu nevsakuje. Voda se snaží odtéct někam jinam. Dochází k erozi. Po půdě voda téct nemá, na to má přece koryta. Voda stéká i s hlínou do míst, kde se může konečně vsáknout. Však na toto místo nedopadlo jen několik kapek, teče tudy silný potok. Ten svou silou a váhou zadusí a přesytí vodní póry, což způsobí, že se nic nevsakuje. A tak se i z normální půdy stává plocha podobná koupelnové dlaždičce. Voda stéká, proud sílí. Bere s sebou vše, o co se proud opře. Vzniká blesková povodeň.
Aby to nebylo tak jednostranné, dochází i k dalším potížím - kopce nejsou nasyceny vodou. Voda v nich ubývá, protože žádná nová nepřibývá. A tak člověk jen prohlubuje své studny a vrty, aby mohl umýt své auto. Polít anglický trávník, napustit bazén. Vzniká sucho v půdě, což má za důsledek, že voda touto půdou nedokáže téct. Vzduch jí to nedovolí. Vemte si jako příklad obyčejnou kuchyňskou houbičku. Hoďte ji zcela suchou do vody. Bude plavat. Hoďte jí do vody mokrou, šplouchne to a hned se potopí - nasaje vodu ihned.

Není to snadné, to naše lidské počínání. Však existuje naděje. Naděje ve formě zrnka písku. Víte, že zrnko písku poušť nedělá, viďte! Ale kdo už si pamatuje tu druhou část - že bez toho zrnka písku by byla poušť menší? Málokdo! A to je ta naděje, spasitel strachu. V tomto případě musí člověk začít sám u sebe. Můžeme strach předat Grujákovi, však následkům se jen těžko vyhneme. Můžeme média ignorovat, ale ten déšť může přijít opravdu kdykoliv. Za mnohem účinnější považuji mít Grujáka Valivodu nejen jako talisman proti strachu, do kterého své obavy přímo pasírujeme, ale tentokrát i talisman, který nám bude neustále připomínat, že voda je živel. A čistá voda je vzácný živel. Musíme se k němu chovat s úctou a pokorou. Užívat jen tolik, kolik potřebujeme.